Ne, ne, nebyli jsme navštívit dětské pokojíčky, jak by nadpis mohl někomu připomínat. Tři prasátka byla ta opravdová, z pohádky. O tom, jak se blížila zima, ale dvě prasátka i přes nabádání svého uvědomělého sourozence lelkovala a užívala si nicnedělání. Když pak skutečně zafoukalo studeně ze strnišť, bylo již pozdě bycha honiti a dohánět promrhaný čas. Tak si narychlo zfušovala jakés takés příbytky a domnívala se, že v nich zimu bez úhony přečkají. Asi by se jim to i podařilo, ale to teď už těžko posoudíme, protože se objevilo Zlo ztělesněné v podobě zástupce vlka obecného, jenž usoudil, že prasátko bude vhodným doplňkem jeho jídelníčku.
Domek ze slámy, jakkoliv je sláma ekologickými aktivisty doporučována jako k přírodě šetrný stavební materiál, se ukázala býti možná dostatečnou ochranou před rozmary počasí, nikoliv však již před hladovým vlkem a nebýt rychlého úprku k bratrovi, stalo se prasátko proti své vůli součástí potravního řetězce. Leč ani proutí v druhém domku nebylo pro vlka překážkou, zvláště když mu kručelo v břiše. Teprve důkladný kamenný dům třetího z prasátek, toho, co již od konce léta obtěžovalo druhá dvě neustálými jízlivými poznámkami o nutnosti pustit se do stavby a pseudoodbornými narážkami na nevhodnost jimi zvolených stavebních materiálů, vlkovi odolal a ten odešel se staženým ohonem a prázdným žaludkem.
Na našich prasátkách by si ale vlk věru nepochutnal. Jsou z keramické hlíny, stejně jako jejich domečky, i když ty představují tu slámový model, tu dřevěný, jindy zase kamenný.
Prasečí téma jsme ukončili nakouknutím do světa origami a složili si z papíru prase, prasátko a prasátečko.
31.1.2012, RJ